Nejvíc evidentní bylo moje hromadění vždycky v kategorii oblečení, bot a doplňků. V dobách kulminace jsem jako „sekáčová královna“ nahromadila neuvěřitelné množství roztodivných modelů všech barev, desítky párů bot a kabelek. Oblečení se na mě valilo odevšad. V době studia VŠ jsem navíc oblečení skladovala simultánně ve dvou bytech, což vzbuzovalo falešný pocit, že mám pořád dost místa na další kousky, a tak jsem vesele hromadila dál, i když moje věci byly VŠUDE.
Nákupy v second handech jsou z principu fajn věc – podporujete slow fashion a nakoupíte originální věci prověřené časem, takže si můžete být jisti, že se věc po vyprání nerozpadne na součástky, ale bohužel nemáte nad spektrem nabídky žádnou kontrolu. Prostě jdete na blind a když najdete něco hezkého, vezmete si to. „Co na tom, že mi lila barva nesluší, ale kašmírovej svetr za dvacku tu přeci nenechám!“ A tak se vám do bytu postupně plíží haldy věcí, které nenosíte a v pokročilém stadiu ani nevíte, že je máte (natož kde).
No a tak jsem začala redukovat – nejdřív to byly dětské krůčky – bolestné rozloučení se starými svetry, sežmoleným kabátem a křuskovatými botami. Po jednom kuse, jednou za čas, pomalu. Nedávalo to smysl – co jsem vyhodila, to jsem brzy nahradila. Postupně jsem všechno oblečení od našich přestěhovala na jedno místo – do bytu v Brně a zjistila, že narvané skříně už nezavřu. Začala jsem třídit víc, odložila několik pytlů oblečení a bot, mezitím se dvakrát přestěhovala a pořád jsem toho měla strašně moc. Jak moc? Tak moc:
Metoda třídění dle Marie Kondo (zvaná KonMari) doporučuje jednu zcela zásadní věc: naházet všechny věci z jedné kategorie na jednu hromadu. Nepodceňujte důležitost téhle rady, opravdu to udělejte. VŠECHNO. Ponožky, svetry, šátky, plesový šaty, sportovní oblečení, saka, kraťasy…. udělejte to. Otevře vám to oči. Ta hrozná scenerie se vám zavrtá hluboko do hlavy a pomůže vám nemilosrdně vytřídit všechno, co fakt nepotřebujete.
KonMari třídění vychází z buddhistické mentality Japonců – věci mají svou roli v našem životě a když skončí, je třeba jim poděkovat a zbavit se jich. Proberete se tedy vším, co máte, a necháte si jen to, co vám dělá radost. Filozofie takového třídění je v tom, že se obklopíte jen tím, z čeho máte radost, a budete tak žít sice s méně věcmi, ale daleko spokojenější život.
Zní to sice zvláštně a na začátku si člověk připadá trochu jako blázen, když přemýšlí, jestli ve vás obnošený triko vzbuzuje radost. Jak se do toho ale dostanete, s každým vyhozeným kusem se cítíte jakoby lehčí. Lehčí o špatné svědomí, že do těchhle kalhot jste nezhubli, že jste dostali od tety kousavý svetr, který jste nikdy neměli na sobě, o pocit marnosti nad nenošenou drahou kabelkou, kterou jste si unáhleně koupily jako záplatu na raněné city. Není to tedy jen fyzické očištění od přebytečných věcí, ale i psychická katarze – dovolíte si konečně ty věci opředené negativními pocity pustit dál.
Přiložené obrázky jsou PŘED mým posledním definitivním KonMari úklidem oblečení. Oblečení pro jednoho. Děsivé, co? Z hromady na obrázku jsem odložila jsem zhruba 80% – darovala/prodala/recyklovala. Ten pocit je úžasnej a od té doby otevírám šatník s radostí, ne s hrůzou, co si dnes obleču, když přece nemám nic na sebe.
Marie Kondo tvrdí, že úklid je nutné provést v celém bytě najednou, aby vás ohromila ta dechberoucí prázdnota čistého bytu. Ale pokud máte hader tolik, co já, tak vám jen oblečení zabere celý den – probrat se tou hromadou včetně zamýšlení, jestli mi ta věc dělá radost, sentimentálně zavzpomínat, že tuhle sukni jsem měla na prvním rande, ale už mi nesedí a dobrej rok jsem ji neměla na sobě…. a se slzou v oku ji pustit dál, to prostě není na 5 vteřin:) Nakopne vám to ale mindset k dalšímu třídění a tentokrát už věcí daleko těžších a sentimentálnějších, než jsou prošlapané ponožky. O tom si ale povíme příště.
