Fast fashion zná každý, je všude kolem nás, obklopuje nás jako tenká polyesterová pavučina narychlo uštrykovaná masovými módními producenty a mega koncerny jako H&M a Inditex. Módní rychlokvašky chrlí jako na běžícím páse, co týden, to nová kolekce, nový trend, nová barevná paleta. Co se nosilo před měsícem je dávno out, rok staré oblečení je podle fashion gurus dobré leda tak do rakve. Obyčejný našinec s takovým tempem nestíhá udržet krok, sotva se v něčem zorientuje, rozplyne se před ním jeden módní trend a už se šije další.
Lepší, barevnější, módnější, víc IN. Na kvalitě nesejde, materiál izoluje přirozenou perspiraci tak dokonale, že si v polyesterovém šatovém „stanu“ můžete po půlhodině nošení založit amatérskou mykologickou stanici. Hadry, které šijou za směšnou mzdu osmileté děti v bangladéšských sweat shopech horkou jehlou nejsou dobré ani na podlahu, a je to systémová chyba.
My to tak chceme. Chceme mít falešný pocit, že jsme něco víc než ostatní, že jsme lepší, protože jsme si koupili tuhle super kůl ustřiženou mikinu, kterou ještě nemá nikdo ve škole. Chceme, aby se lidi ze vchodu zelenali závistí, až nás uvidí ve flitrové oranžové minisukni podle poslední módy z italských návrhářských mol. Chceme to všechno, dostupné, snadné, rychlé, hned a za málo peněz. Polyesterový „svetr“ z háemka za stovku ve výprodeji? Nepotřebuju ho, barevně se mi nehodí, ale přece ho tady nenechám!
A tak chemický průmysl vzkvétá, produkuje nová a nová nerecyklovatelná syntetická vlákna a z těch se šijí křivé a nekvalitní oděvy, které se většinou párají už na stojanu. Toxické chemikálie znečišťují životní prostředí, haldy neprodaného nebo vytříděného sezónního textilu doslova na jedno použití dusí skládky. Nakonec nám to není k ničemu dobré, všechen ten shon ohledně sehnání té zaručeně nejnovější módy nám akorát zvyšuje krevní tlak.
Že chcete změnu? Jak se to dělá? Čo vy si, Kefalín, predstavujete pod takým slovom „Slow fashion“?
Zastavte se, zhluboka se nadechněte a pak pomalu vydechněte. A pak ještě několikrát, znova. Cítíte, jak se vám zpomaluje tep a zklidňuje mysl? Žejo. A to stejné je potřeba udělat se svým šatníkem. Ze všeho nejdůležitější je šatník nejprve kritickým okem probrat a zbavit se zbytečného oblečení – jak to udělat, se dočtete v předchozím článku. S probraným šatníkem je daleko snažší začít uvažovat v intencích slow fashion – pořizovat další oblečení do svého „ultimátního kurátorského výběru“.
Pomalá móda je tak spíš filozofie – naučit se vybírat kvalitní, módním trendům nepodléhající oblečení ideálně z lokálního zdroje, jehož produkce co nejméně zatěžuje životní prostředí. Raději mít v šatníku méně kvalitních kousků než Matterhorn polyesterových hadrů. Ostatně – nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit kupovat laciné věci :)
Méně je více
Tři parádní, skvěle padnoucí, pohodlná trička (byť jedno třeba za 700Kč) dávají větší smysl než 15 halenek koupených ve výprodeji kus za 100Kč, z nichž vás 3 škrtí v podpaží, dvě se rozevírají přes prsa, jedna má příliš velký výstřih, dvě barvu, co vám nesluší…. znáte to? Ten pocit, když se váš šatník skládá už jen z těch „nejoblíbenějších věcí“ a ráno je radost se obléct, ten je fakt k nezaplacení.
Myslete do budoucna
Vybírejte si padnoucí oblečení, které nepodléhá módním trendům. Jednoduchá košile klasického střihu v tlumených tónech bude určitě univerzálnější než volánková halenka s psychadelickým potiskem. Nechci tu dělat advokáta černé barvě (i když nosím v 85% případů právě ji:), pokud vás baví třeba boho / hippie styl, cítíte se v tom dobře a máte ho plnou skříň, nemá smysl hromadně nakupovat skinny džíny jen proto, že jsou teď v kurzu.
Při nákupu věcí se zamyslete:
- Je věc dost kvalitní, aby vydržela více let častého nošení?
- Hodí se k většině mého ostatního oblečení?
- Z jakého je materiálu, jak snadná bude údržba?
- Odkud značka pochází? Je její výroba ekologická?
A kde to teda seženu?
Nemusíte vyloupit banku. Perfektně oukej je sehnat si oblečení z druhé ruky – má skvělou výhodu originality a prověřenosti časem.
- second handy, charitní obchody (mnoho z nich i online)
- vinted.cz
- aukro.cz, v případě nesehnatelých věcí výjimečně i eBay
- bazary a bleší markety – v Brně např. Hadrárna nebo Dobrá Karma.
České značky:
- značka Bohempia vyrábí jen v ČR a pouze z konopí
- česká návrhářka Lucie Kutalková za značkou Leeda zdrojuje výhradně v ČR
- parádní česko-slovenské tenisky Novesta
- minimalistické oblečení Sutu
- dvě návrhářská esa Sister Conspiracy
- eshopy s širokým záběrem: Greenbutik a Nila
- brněnský Wolfgangstore
- Ostrava dorovnává se svým City Folklore
- Praha s kamennými Czech Labels and Friends, Harddecore
- a nakonec parádní projekt Metráž, kde sociálně znevýhodněné ženy šijí designové kousky většinou ze zbytkových materiálů
Z blízkého zahraničí:
- tenisky Veja
- veganské tašky polské značky Alexandra K
- oblečení Dedicated
- finští outdooroví mágové Fjallräven
- batohy a tašky Freitag
- bavlněné oblečení KnowledgeCotton
- batohy, tašky a ledvinky PinqPonq
A co jste nenašli tady, najdete na webu Převlíkárna.cz, včetně mapy pražských sekáčů. Web se zdá v poslední době neaktivní, třeba si dávají autoři v duchu slow fashion „oraz“ :)
Pokud víte o dalších českých nebo blízce-zahraničních lidech, co to dělají pořádně a eticky, určitě mi napiště, článek budu průběžně aktualizovat ;)
Zdroj úvodního obrázku:
https://searchengineland.com/google-testing-red-slow-label-search-results-slower-sites-215483
